|
||
|
|
||
Dostaneme-li se v lineárním výpočtu konstrukce k napětím, která jsou pro daný materiál mezní, musíme zvětšit dimenzi průřezu. Počítá-li se však s vlivem plastických kloubů, pak ve chvíli, kdy se dosáhne mezního napětí, jsou vloženy do daných míst konstrukce klouby a výpočet pokračuje dalším iteračním krokem. V něm dojde k redistribuci napětí do jiných částí konstrukce a tím se dosáhne vyššího využití pevnosti konstrukce.
V tomto postupu je ale skryto jisté nebezpečí. Přidá-li se konstrukce kloub, sníží se o jeden stupeň její statická neurčitost. Pokud se budou přidávat další klouby, může nastat situace, že ještě není vyčerpáno veškeré zatížení a z konstrukce se stane mechanismus. To by vedlo ke zhroucení konstrukce a výpočet se zastaví.
Plastické klouby lze tedy využít pro výpočet plastické rezervy konstrukce. Postupně na konstrukci zvětšujeme zatížení (např. zvyšováním součinitelů jednotlivých zatěžovacích stavů v kombinaci), až dojde ke zhroucení konstrukce. Takto jsme schopni zjistit, jaké násobky zatížení konstrukce snese.
Se vznikem plastických kloubů se uvažuje pouze na koncích prutů. Pro výpočet plastických kloubů se ale neprovádí žádný výběr skupin prutů. Pokud je zvolen tento typ výpočtu, testují se v konstrukci všechny prutové prvky.
Výpočet je podobný jako u prutů s prokluzem. Jsou testovány všechny pruty v konstrukci a pokud je dosaženo mezního napětí, je vložen plastický kloub. Pokud se však napětí v následujícím kroku iterace zmenší, může být plastický kloub odebrán.
Nastavení Řešiče nabízí položku, která umožňuje výběr konkrétní národní normy pro opravu mezních momentů. Je-li vybrána možnost Žádná norma, bude úprava mezních momentů prováděna stejně, jako pro možnost EC (Eurocode).
V programu jsou implementovány postupy podle norem EC3, DIN 18800 a NEN.