|
||
|
Určité vlastnosti prutových a plošných prvků lze upravovat pro výpočet pomocí zvláštního atributu zvaného Modifikátor vlastnosti.
Mezi vlastnosti, které lze upravovat, patří:
Dva dostupné typy modifikátorů vlastností:
V dynamickém výpočtu je povoleno modelovat beton s trhlinami s použitím zjednodušeného modelu, ve kterém jsou prutové prvky uvažovány jako % neporušených prvků. (EC8, IBC).
Ve vysokých budovách lze správné chování konstrukce modelovat překalibrací tuhosti specifického plošného prvku, která vytváří realističtější model.
V dynamickém výpočtu opravuje hmotu prutových prvků.
Představuje snadný způsob, jak vzít v úvahu hmotnost nátěru na prutových prvcích.
Existují tři součinitele modifikátorů vlastností:
Součinitele tuhosti:
Vztahují se na větu v knihovně Součinitele tuhosti, která definuje, jak se upravuje tuhost.
Součinitel vlastní tíhy:
Součinitel, kterým se upravuje vlastní tíha prvku.
Součinitel hmoty:
Součinitel, kterým se upravuje hmota příslušného prvku bez ovlivnění vlastní tíhy.
Hodnota součinitelů se může pohybovat v rozmezí 0 až 10.
Funkce Modifikátory vlastností 1D je dostupná v částiKonstrukce > Výpočtová data. Definuje data prvku Modifikátor vlastnosti 1D a přiřazuje je k vybraným prutovým prvkům.
Tato funkce je dostupná pouze tehdy, pokud:
Zobrazení modifikátoru a jeho popisů jsou řízená pomocí parametrů zobrazení ve skupině Model:
Funkce Modifikátory vlastností 2D je dostupná v části Konstrukce > Výpočtová data. Definuje data prvku Modifikátor vlastnosti 2D a přiřazuje je k vybraným plošným prvkům.
Tato funkce je dostupná pouze tehdy, pokud:
Zobrazení modifikátoru a jeho popisů jsou řízená pomocí parametrů zobrazení ve skupině Model:
Dvě knihovny: Součinitele tuhosti 1D a Součinitele tuhosti 2D jsou k dispozici v části Knihovny > Výpočet konstrukce.
Položka knihovny obsahuje sadu koeficientů, které definují, jak se mají počítat upravené vlastnosti tuhosti.
Pro definování hodnot vlastností podle definičního typu jsou k dispozici čtyři různé logiky: Standardní; Ohybový; Osový; Procentuální
Pomocí položky knihovny Součinitel tuhosti 1D uživatel definuje, jak je tuhost upravena pro prutový prvek. Pro každou definiční sadu může uživatel nastavit popis, aby bylo možné snadno rozpoznat uvažované datové sady.
V případě prutových prvků program vyžaduje koeficienty pro všechny vlastnosti průřezu:
Ax ,Ay, Az, Ix, Iy a Iz. Potom jsou upravené vlastnosti počítány jako:
Vlastnost_(řešič) = Koeficient x Vlastnost_(prutový prvek)
Uživatel definuje úpravu tuhosti zadáním hodnot pro koeficienty {Ax ,Ay, Az, Ix, Iy, Iz} jako reálných čísel v rozmezí 0 až 10. Program vynásobí vlastnosti průřezů zadanými koeficienty.
Jsou zobrazeny pouze koeficienty modifikátoru ohybových vlastností Iy a Iz. Pro ně může uživatel definovat úpravu tuhosti zadáním reálné hodnoty v rozmezí 0 až 10. Ostatní vlastnosti získají koeficient 1.
Zobrazí se pouze koeficient modifikátoru osové vlastnosti, Ax. Pro něj může uživatel definovat úpravu tuhosti zadáním reálné hodnoty v rozmezí 0 až 10. Ostatní vlastnosti získají koeficient 1.
Uživatel definuje opravy „osové“ a „ohybové“ tuhosti jako procentuální hodnoty (z hodnot vypočítaných z definovaných vlastností průřezu).
Proto:
Ax =PA/100
Ay =1
Az =1
Ix =1
Iy =PB /100
Iz =PB/100
Osová tuhost[%] = PA
Ohybová tuhost[%] = PB
Pomocí položky knihovny Součinitel tuhosti 2D uživatel definuje, jak je tuhost upravena pro plošný prvek. Pro každou definiční sadu může uživatel nastavit popis, aby bylo možné snadno rozpoznat uvažované datové sady.
V případě plošných prvků program vyžaduje koeficienty pro všechny vlastnosti ortotropie:
D11 ,D12, D22, D33, D44, D55, d11, d12, d22 a d33. Potom jsou upravené vlastnosti počítány jako:
Vlastnost_(řešič) = Koeficient x Vlastnost_(plošný prvek)
Pro definování hodnot vlastností podle definičního typu jsou k dispozici čtyři různé logiky: Standardní; Ohybový; Osový; Procentuální
Uživatel definuje úpravy tuhosti jako koeficient. Tento koeficient vynásobí vlastnosti izotropické tuhosti jako vypočítané z geometrie a přiřazeného materiálu plošného prvku.
Uživatel definuje tuhost úpravy zadáním hodnot pro koeficienty {D11 ,D12, D22, D33, D44, D55, d11, d12, d22, d33} jako reálných čísel v rozmezí 0 až 10. Program vynásobí izotropické vlastnosti zadanými koeficienty.
Zobrazí se pouze koeficienty modifikátorů ohybových vlastností, D11, D12, D22 a D33. Pro ně může uživatel definovat úpravu tuhosti zadáním reálné hodnoty v rozmezí 0 až 10. Ostatní vlastnosti získají koeficient 1.
Zobrazí se pouze koeficienty modifikátorů osových vlastností, d11, d12, d22 a d33. Pro ně může uživatel definovat úpravu tuhosti zadáním reálné hodnoty v rozmezí 0 až 10. Ostatní vlastnosti získají koeficient 1.
Uživatel definuje opravy „osové“ a „ohybové“ tuhosti jako procentuální hodnoty z vlastností izotropické tuhosti vypočítaných z geometrie a použitého materiálu plošného prvku.
Proto:
D11 =PB/100
D12 =PB/100
D22 =PB/100
D33 =PB/100
D44 =1
D55 =1
d11 =PA/100
d12 =PA/100
d22 =PA/100
d33 =PA/100
Osová tuhost[%] = PA
Ohybová tuhost[%] = PB
Modifikátory vlastností jsou určeny pro lineární výpočet a ovlivňují lineární a lineární fázový výpočet (včetně časově závislé analýzy - TDA), ale neovlivňují nelineární výpočet.
Modifikátory vlastností ovlivňují následující fyzikální vlastnosti:
Modifikátory tuhosti:
Program počítá tuhosti prutových a plošných prvků a pak je přiřadí k matici tuhosti pro lineární řešení rovnic.
Modifikátory tíhy:
Program počítá vlastní tíhu (neboli liniové a plošné zatížení typu vlastní tíha). Tato tíha je ovlivněna koeficientem pro úpravu vlastní tíhy.
Modifikátory hmoty:
Program počítá hmotu z jednotkové hmoty (materiálová vlastnost), která se používá při výpočtu vlastního tvaru. Tato hmota je ovlivněna koeficientem pro modifikátory hmoty
Používá se stejná logika jako pro převod do FEM řešiče.