|
||
|
|
||
Výpočet návrhových momentů pro desky a skořepiny odpovídající algoritmu EC2 (možnost EC2 je vybraná) se řídí diagramem z CSN P ENV 1992–1–1 (731201), oddíl 2, odstavec A2.8.
Následující pravidlo je použito pro indexy:
Výpočet návrhových momentů pro stěny a skořepiny odpovídající algoritmu EC2 (možnost EC2 je vybraná) se řídí diagramem z CSN P ENV 1992–1–1 (731201), oddíl 2, odstavec A2.9.
Následující pravidlo je použito pro indexy:
Veličiny mxD a myD (respektive nxD a nyD) jsou návrhové momenty (respektive síly) ve výztuži. Záporné návrhové momenty nemají praktický význam a jsou vyjádřeny právě z důvodu úplnosti.
Veličina mcD (resp. ncD) je návrhový moment (resp. síla) v betonu a tyto dvě veličiny tvoří nedílnou trojici s návrhovými momenty (resp. silami) ve výztuži pokud jde o invariant.
Návrhová síla v betonu ncD je použita pro posuzování betonových deformací (viz CSN P ENV 1992–1–1 (731201), oddíl 2, odstavec A2.9). Norma nezmiňuje návrhové momenty v betonu mcD, ale jejich význam je analogický a jsou vyjádřeny z důvodu úplnosti.
Hodnoty návrhových momentů a sil odpovídající standardnímu algoritmu (volba EC2 není vybraná) jsou počítány shodně s levou větví výše zmíněného diagramu, tj. není uvažován vztah mezi mx, my a mxy (respektive nx, ny and qxy). Tento přistup je prevenční opatření (viz níže), ale není optimální.
Pravá větev diagramu je použita pokud levá strana diagramu vede k jednomu vyztuženému směru ve stlačení (záporné hodnotě odpovídající veličiny). Tomuto směru je zadaná nulová hodnota návrhové veličiny, hodnota v jiném směru (a tedy nutná vyztužená plocha) je tedy nižší než by měla být, pokud je následovaná pravá větev diagramu (podmínka úplnosti je vyhovující v obou variantách). Rozdíl je v rostoucím tlaku v betonu (mcD a ncD). Z tohoto hlediska algoritmus EC2 může být uvažovaný jako více výnosný.