|
||
|
|
||
Metoda použitá pro časově závislé výpočty je založená na step-by-step proceduře, ve které je časová oblast rozdělena časovými uzly. V každém časovém uzlu je prováděn výpočet metodou konečných prvků. Pro výpočet dotvarování je použita teorie viskoelasticity se stárnutím.
Průřezy nosných prvků obvykle sestávají z různých materiálů, např. betonový nosník nebo spřažená deska, předpínací kabely nebo výztuž, které jsou modelovány pomocí samostatných prvků. Proto je těžištní osa prvku umístěna na excentricitě vzhledem k referenční ose, která propojuje jednotlivé uzly. Na přiléhajících površích dvou excentrických prvků musí být zajištěna plná kompatibilita přetvoření. Z toho důvodu je použit konečný prvek se dvěma krajními a jedním vnitřním uzlem. Vnitřní uzel je umístěn ve středu prvku. Pro zajištění kompatibility dvou excentrických prvků spojených v jednom společném uzlu jsou podélná a příčná posunutí aproximována polynomem druhého, respektive třetího stupně. Všechny prvky s různou excentricitou, které spojují identické uzly, vytváří subkonstrukci. Pro subkonstrukci je použita statická kondenzace vnitřních uzlových parametrů, takže je zajištěna plná kompatibilita mezi excentrickými prvky.
Průřez prvku je po délce konstantní. Předpokládá se lineární průběh normálových sil a ohybových momentů a konstantní průběh posouvajících sil po délce prvku. Z toho důvodu je potřebné relativně jemné dělení nosných prvků na konečné prvky.