|
||
|
Hodnoty pro horní stavbu a základy jsou počítané FEM. Tyto hodnoty jsou poté použity jako vstupní data pro soilin.
Iterace je zastavena, když se kontaktní napětí σz a posun uz významně neliší ve dvou po sobě následujících cyklech. Pro toto porovnání je použitá kvadratická norma, která je spočítána po každém cyklu.
Diagram iteračního cyklu:
Po dokončení iterací je zobrazena hláška.
Výpočet sedání podloží a následné stanovení C parametrů je provedeno standardním způsobem – použití iteračního cyklu. Výsledky tohoto procesu je stav, kdy se kontaktní napětí nebo posun uz ve dvou po sobě jdoucích cyklech příliš neliší. Z tohoto důvodu je následující kvadratická norma vyčíslena po každé j-té iteraci:
Kde:
npočet uzlů
σz,ikontaktní napětí v uzlu i
Aiplocha odpovídající uzlu i
uz,iglobální posun uzlu i ve směru z
Kalkulace je zastavena když εσ<0,001 nebo εu<0,001.
V tomto textu se omezujeme jen na stručnou derivaci za účelem následujícího vysvětlení:
Vzorec pro potenciální energii vnitřních sil 3D modelu má tuto podobu:
Při zanedbání vlivu vodorovných složek deformace dostaneme následující vektory:
Z toho vyplývá odpovídající zjednodušení matice fyzikálních konstant D.
Abychom mohli problém převést z prostoru do roviny, musíme integrovat vzorec 1) podle osy z. Proto se zavádí určitá „tlumicí funkce” fz která je definována poměrem sednutí v dané hloubce k sednutí povrchu w0(x,y).
Upravením vektorů 2) dostaneme:
Vložením vektoru 5) do vzorce pro výpočet potenciální energie tělesa V=ΩH, kde Ω je rozsah rovinného modelu a H je hloubka deformované zóny prostorového modelu, dostaneme následující vzorec
Integrováním přes z, dostaneme vzorec pro výpočet potenciální energie vnitřních sil rovinného modelu se dvěma parametry C1S a C2S:
Na základě porovnání vektorů 6) a 7), můžeme definovat vztah mezi parametry obecného modelu (3D) a modelu povrchu (2D):
Závěr:
Je tedy možné vyloučit automatický výpočet některých parametrů C a zadat je ručně. To lze dosáhnout speciální úpravou parametrů podloží a nastavením typu Oba (!).