|
||
|
Nejbližší okolí zatížené konstrukce je také ovlivněno sedáním. Lepší vyjádření jak funguje podloží v realitě, nabízí obrázek dole.
Výpočet podloží v nejbližším okolí je specifický případ. Pro modelování je doporučeno přidat ještě jednu plochu kolem konstrukce – přídavný element pro podloží
Nová plocha by měla být tvořena deskou s minimální tloušťkou (např. 0,01mm) a umístěna vedle základu.
Parametry C jsou tímto způsobem spočítány i pro takto vytvořenou přídavnou konstrukci.
Deformované podloží vypočítané SCIA Engineer:
Vypočítané C parametry:
Konstrukce je označena černým obdélníkem a okolo něj je ještě jedna deska – přídavná deska – tloušťky 0,001mm.
Pokud uživatel nepoužije přídavnou desku, program se následně snaží eliminovat pokles podloží pod okrajem desky tak, že na okraje automaticky přidá svislé podpory.
Výpočet těchto podpor je založen na již známých C parametrech. Program zkouší podepřít desku stejným způsobem jako by byla podepřena podložím ve skutečnosti. To vede k vytvoření přibližného modelu, kde součet reakcí odpovídá kontaktnímu napětí s reakcemi v těchto uzlech.
Někdy může být toto řešení nevhodné – například když je poblíž počítaného základu ještě jeden nebo pokud je pod nebo poblíž okraje nějaká podpora.
Toto automatické řešení lze obejít. Uživatel může na okraj desky manuálně vložit pružinu s malou tuhostí a program poté na stejné místo nevloží další podpory. Tato pružina může být simulována přídavným elementem podloží.
Modul základové patky není automaticky propojen s modulem Soilin.
Jak lze použít soilin pro posudek základové patky:
Vypočítané parametry C na přídavném elementu -> C parametry pro základovou patku
Někdy je model v pořádku, ale nějaké okolnosti způsobí, že iterační proces neskončí. Výsledky v jednotlivých cyklech nevedou k jedněm C parametrům, ale naopak výsledky jsou stále rozdílnější.
Toto může být způsobeno tahem v základové desce, použitím specifických komponent a podobně.
Jak řešit tento problém:
Několik prvních iteračních cyklů bude pravděpodobně v pořádku, ale po nějaké době začnou být výsledky chaotické.
Najděte jeden cyklus (mezi těmi správnými), kde se výsledky blíží realitě – například 5. cyklus. Použijte tuto hodnotu pro nastavení maximálního počtu iteračních cyklů.
Cykly se správnými výsledky bývají nejčastěji mezi 2. a 5. cyklem.